tartaros / rogenia

• † •

rogenia ■ otto seppalainen

• † •

Tartaros je přesně jako ta hluboká temná černá díra, do níž jednou spadnete a už se nevyškrábete ven. Je věčně se měnícím bludištěm všech možných lidských strastí a slastí a byť by moc rád tvrdil, že se v něm vyzná a má ho pevně pod kontrolou, byla by to velká sprostá lež. Skoro tak sprostá, jako je on sám.

Co přesně se mu honí hlavou, nebude nikdy tak úplně jisté. Stejně, jako je jednoduché pro ostatní, aby se v něm ztratili, je i pro něho jednoduché ztratit se sám v sobě a svých myšlenkách. Nechává se pohltit okamžikem, jedná bez rozmyslu a nehledí moc na následky. Něco chce? Tak si pro to jde. Nebo pro někoho. Nějaké chození kolem horké kaše není nic pro něj, on do ní prostě skáče po hlavě nehledě na to, že se spálí. On si tu horkost užije a nejlépe do ní strhne ještě i někoho dalšího. Společnost jiných lidí je něco, co si rád užívá. Má rád krásné věci a pod tuto kategorii spadají i jiné osoby. Pro krásu má cit, u sebe i u ostatních. Není přímo germofob, avšak nemá rád neupravenost a dalo by se říci, že je perfekcionista. Minimálně co se týká začátku večera a příprav na něj. Co se poté stane v jeho víru, to už ho nerozhodí, to k tomu patří.

Necháte-li se strhnout, zažijete pravděpodobně něco, nač jen tak nezapomenete. A to z mnoha různých důvodů. Skvělých i naprosto příšerných, v závislosti na tom, co se zrovna strhne. Jednou andílkem, podruhé ďáblem. Roli těchto dvou malých poradců na ramenou on spolehlivě zastane úplně sám. Nerad se nudí, což… není právě dobré, jelikož se začne nudit až příliš snadno. Potřebuje nové vjemy a impulzy, ale nemusí neustále něco dělat fyzicky. Jakmile může zaměstnat mysl, je spokojený. Knihou, obrazy, malbou, lidmi, čímkoliv. A když je spokojený, je jeho společnost nanejvýš příjemná. Šarmantní a okouzlující, dokud se hladina alkoholu a všeobecného vzrušení nezvedne natolik, že teprve přijde to, nač se celou dobu netrpělivě čekalo. Nechá se strhnout do lecčeho a máloco nechce vyzkoušet. Neznámo ho vzrušuje místo toho, aby ho děsilo, a mnoho bizarních a temných věcí ho fascinuje. Strach a pocity úzkosti v sobě často účelně vyvolává a nejlépe do nich stahuje i někoho dalšího, jen aby si všechny tyto pocity vychutnal do veškerých jejich extrémů. Klidně prostřídá několik partnerů během jediné noci nebo taky nikoho. Děvka? A co jiného má dělat?  Neodolá jim, neumí to a ani vlastně nechce. Nestydí se za to, nestydí se za nic. Je, jaký je.

Vždy si myslí, že se nechává pohlcovat ostatními, ale je to přesně naopak - to on pohlcuje je. Je mu jedno pohlaví, je mu jedno orientace. Fascinují ho charaktery druhých a nezdráhá se klást jim všemožné dotazy, jen aby mohl sledovat jejich reakci. Příliš osobní? No a co? Odpovíte? Rozčílíte se? Urazíte se? Zasmějete se a uhnete odpovědi? Jemu je jedno, co z toho to bude. Jeho zajímá, co z toho to bude právě u vás. Jsou to takové jeho malé sociální experimenty, z nichž ovšem nedělá kdovíjaké závěry. Je to jen zábava, ukrácení dlouhé chvíle a třebas i cestička k něčemu víc. K alkoholu má též blízko, zato však nesnáší ty, co pijí jen proto, aby se opili a nevnímali. Nesnáší společenská pravidla a předsudky. Ty bys měl dělat tohle a být takový a... Ne. Nenechá se ovládat a současně nemá potíže poslat vás do háje. Neztrácí jednoduše čas ani v tomto případě.

vincent avonlea — 29 let

▬ Nadějný mladý spisovatel z rodiny plné doktorů medicíny a práva, z níž se vymkl nejen svými zálibami v budoucím zaměstnání, ale také v lidech. Jeho otec nikdy úplně neskousl, že se tahá i s muži, a abych byla upřímná, vlastně jej nikdy neskousl celkově. Matka na druhou stranu takové potíže s akceptováním svého syna neměla, bohužel však se svému manželu vždy a ve všem podřizovala, a tak Vincenta podporovala potají po tom, co se odstěhoval do vlastního, jen co toho byl schopen.

▬ Život v miniaturním bytečku v Manchesteru spolu s dalšími čtyřmi studenty byl chaotický, otřesný a současně naprosto skvělý. Odmala psal příběhy, nicméně během těchto let se jeho spisovatelský um během studia literatury vytříbil, a tak ve svých dvaadvaceti napsal svou první detektivní novelu. Objevilo se prvních pár skepticky pochvalných recenzí, ty přilákaly další a strhla se prakticky lavina. Samozřejmě, s tím, kolik knih vychází během jediného měsíce, se v návalu nových autorů prakticky utopil, ale byl to začátek něčeho trošku většího. Netrvalo dlouho a o rok později vydal další malé dílko. Skepse opadla a začala se tvořit fanouškovská základna. Po dokončení školy tak měl daleko lepší finanční možnosti, mohl si dovolit přestěhovat se do bytu, který měl jen pro sebe, a dokázat svému otci, že jeden nemusí být doktor, aby něčeho dosáhl.

▬ Během studia udržoval vztah s jedním ze svých spolubydlících, Rickem. Rick mu vyprávěl o ostrově jménem Ember, odkud pochází, zval ho k sobě a vždy doufal v něco víc, co nemělo přijít. Nikdy nebyli spolu jako doopravdy spolu, Vincent na to nebyl, proto se zdráhal s ním na ostrov jet nebo jakkoliv jejich vztah rozvíjet, byť ho měl svým způsobem asi i rád. Byl tak trochu jeho múzou, povídal mu o Emberu, stál mu vzorem, když Vincent maloval, a podobně. Rick však měl individuální výukový program, což mu dovolovalo půl semestru strávit doma a půl v Manchesteru - i to byl ostatně důvod, proč to mezi nimi nemohlo pořádně fungovat.

▬ Po skončení studia se Rick vrátil zpět na ostrov a Vincent se plně soustředil na svou kariéru. V překladu - obrážel bary a kluby, vyměňoval partnery častěji než ponožky a v mezičase sepisoval další novely. Nebyl kdovíjak známý, především se zase tolik neobjevoval na setkáních, křtech knížek a podobně, o tento druh popularity mu úplně nešlo. Přesto však přišel den, kdy ho lidé začali poznávat. Ne všude a ne pokaždé, ale tu a tam se někdo našel a… Nevyhovovalo mu to. Cítil se prázdně, psaní ho nenaplňovalo jako dříve a potřeboval změnu. Sáhl tedy po tom nejzazším možném řešení - kontaktoval Ricka. Tedy, pokusil se o to. Rychlé vyhledávání na googlu mu vyplivlo článek o jeho pohřešování. Vincent se tak rozhodl, že tam pojede a zjistí, co se s ním stalo.

dodatky
▬ Jeho detektivní novely po kouskách vypráví příběh třicetiletého detektiva odhalujícího nejen zločiny, ale i svou popíranou sexualitu, který později začne propadat jednomu ze zločinců. Popisy v nich střídají poetičnost se syrovostí a krutou detailností. Znát by je mohl nejspíš ten, kdo detektivky čte a zajímá se o ně, jinak jeho jméno kdovíjak profláknuté není.

▬ Nejlépe se mu přemýšlí v noci a přes den nejraději spí.

▬ Je nadaný nejen ve psaní, ale také v malbě, k níž využívá všelijakých médií - vodovky, prašné i olejové křídy, olejové barvy, akryl… Jednoduše všechno, co mu právě přijde pod ruku, zužitkuje. K tomu je i dobrý kuchař.

▬ Nosí kontaktní čočky, někdy i brýle, poněvadž je mírně krátkozraký.